Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výcvik Chestera

 

Chestera jsem dostala, když mi bylo 14 let. O zvířata jsem se do té doby celkem zajímala a myslela jsem si, že když ho naučím jen pár základních cviků bude to úplně stačit, ale to jsem se pěkně spletla. Ze začátku jsem na to šla úplně špatně. Za prvé jsem ho v době jeho socializace skoro vůbec nebrala ven na vodítku, chodili jsme totiž jenom na pole a tam vodítko nepotřeboval, druhá chyba byla, že není moc zvyklý na ostatní psy a když nějakého vidí tak začne vyvádět a štěkat (chce si s nimi hrát) a ta třetí a největší je, že jsem ho začala cvičit až v jeho pubertě v 10 měsících, kdy to s ním už fakt nešlo po dobrém. Samozřejmě, že mě to úplně odradilo, protože na moje povely nereagoval a řešila jsem to tresty (teď už vím, že to bylo to nejhorší co jsem mohla udělat, později jsem totiž zjistila, že asi v 70% jsem dělala všechno špatně já a ne pes.) Tak jsem si řekla, že to nemá cenu a vykašlala jsem se na to. Když měl asi rok a čtvrt tak mi to přece jen nedalo a řekla jsem si, že to ještě zkusím. Teď jsem na to šla úplně jinak. Nejdřív jsem si našla něco o výcviku v mých knížkách a na internetu, pořádně jsem to nastudovala a taky jsem změnila k němu svůj přístup k lepšímu. Chester už se taky na tolik zklidnil, že s ním byla „rozumná řeč“. Cvičení jsem brala formou hry a odměn a když jsem viděla, že ho to baví a že z toho má velikou radost, a že má na víc než jen na základní povely tak jsem trošku zabrousila i do lovecké kynologie, ale bohužel jsem zjistila, že žádné zkoušky jak lovecké nebo working testy dělat nemůže, protože nemá pp (k tomuto tématu se ještě vrátím). Výcvik s Chesterem mě začal hodně bavit a tak jsem se rozhodla, že si někdy na začátku roku 2009 pořídím loveckého psa s pp. Zatím moje volba padla na výmarského ohaře. Do tohoto plemene jsem se zamilovala na první pohled, protože to jsou ušlechtilí elegantní psi, kteří se rádi učí a mají trošku víc ostřejší povahu než labrador.

 Zatím jsem Chestera naučila tyto povely: ke mně, k noze, zůstaň, sedni, lehni, běž (tento povel mu dávám místo povelu volno), záda (lehne si na záda) štěkej, skoč, podej (podá věc na kterou mu ukážu nebo která mi právě spadla na zem), pust (pustí věc kterou drží), přines (přinese aport), hledej (hledá aport nebo nějakou věc), hledej hlas (hledá aport a až ho najde tak u něj zůstane a začne štěkat a štěká tak dlouho dokud si pro aport nepřijdu) a teď ho učím pravá a levá tento povel se používá při markingu, ale zatím nám to moc nejde. Samozřejmě, že nezůstaneme jen u těchto povelů, budu ho učit pořád něco nového, protože to baví mě i jeho.

Všechny tyto povely jsem ho naučila pouze já sama co jsem nastudovala z literatury a nikdo mě s nimi nepomáhal, když jsem si s něčím nevěděla rady tak jsem se s tím musela poprat sama. Na cvičáku jsem s ním nikdy nebyla, protože nemáme auto a autobusem s ním do Brna jezdit rozhodně nebudu. V budoucnu sice plánuju, že bych ho na cvičák vzala, ale to bude nejdřív v roku 2009 až budu mít konečně 18 let a budu si moct udělat řidičák a koupit auto. Nemám tady v okolí žádné kamarády, kteří by se zajímali tolik o psy a jejich výcvik jako já, takže na vycházky chodíme jenom my dva sami. Dost mě to mrzí, ale co s tím nadělám.

Jinak nevím jak by Chester reagoval na ostatní psy, protože ho napadl jagteriér. Sice ze začátku nevěděl co jagteriér po něm chce, protože mu visel na krku a vrčel, ale Chester se nenechal a náležitě mu to oplatil. Nakonec to dopadlo dobře Chesterovi ani jagteriérovi se nic nestalo akorát mě pořádně namíchl jeho majitel (rádoby myslivec), který mě seřval, že nemám Chestera na vodítku (sice nevím jak by Chester lezl do vody pro aport na vodítku…, byli jsme totiž u rybníka) a když jsem mu řekla, že on ho taky neměl na vodítku tak argumentoval tím, že on má loveckého psa a že ho může mít na volno, ale já ne (jako kdyby labrador nebyl lovecké plemeno že?). Myslím si, že by s ostatními psy asi žádný problém neměl, protože se u něj žádná agresivita neobjevila.

Ještě se vrátím k těm psům bez pp. Na jednom webu jsem se zeptala jak mám odnaučit Chestera překusování aportu a jeden pán mi odpověděl, že mi pomůže pokud mám psa s pp a jestli ho mám bez pp tak mám smůlu. Dost mě to namícho, nevím proč bych nemohla cvičit psa, aby uměl ty samé věci co se požadují na working testech a loveckých zkouškách. Samozřejmě bych ho to neučila kdybych věděla, že na to nemá, ale já moc dobře vím, že on na to má. Sice ho nebudu moct používat v lovecké praxi, ale když vidím radost v jeho očích když jdeme cvičit tak to je pro mě k nezaplacení. Takový lidé si myslí, že pes s pp ten má rodokmen ten má předpoklady, ten může úplně všechno a pes bez pp je kříženec a tupej vořech i když jsou kolikrát psi bez pp chytřejší jak někteří psi s pp. To je teda aspoň můj názor na tuto věc a nikomu ho nevnucuju.

Tímto bych chtěla motivovat právě ty majitele pejsků, kteří narazili na takové lidi jako já ať si z nich nic nedělají a zbytečně se s nimi nerozčilují, fakt to nestojí za to. A taky ty majitele pejsků, kteří mají štěňátko ať nezačínají s jeho výcvikem tak pozdě jako já, protože pak jsou s tím jen samé problémy.


Jak jsem učila Chestera:


Ke mně

S tímto cvikem jsem neměla skoro žádné problémy. Chester si mě spíš hlídá, abych mu nikam neutekla, takže když se ode mě trochu víc vzdálí tak sám přiběhne. Učila jsem ho to tak, že jsem na něho zavolala jménem a pak jsem připojila povel ke mně. Když ke mně doběhl tak jsem ho odměnila pamlskem. A když nechtěl tak mu stačilo ukázat pamlsek nebo hračku a to byl u mě hned.
Jenom doplňující: v lovecké kynologii by pes při povelu ke mně měl doběhnout k psovodovi a předsednout si před něho. Učila jsem ho to tak, jsem mu dala povel ke mně a jak přiběhl tak jsem mu dala povel sedni. Když to párkrát zopakujete po sobě psovi dojde co po něm chcete (teda Chesterovi to aspoň došlo) a potom už mu dáte jen povel ke mně a on by si automaticky po přiběhnutí k vám měl sednout.

K noze

Tento cvik byl pro mě i pro něho trošku větší problém, perfektně ho neumí ještě teď. Chytla jsem ho za obojek postavila jsem ho k levé noze a dala jsem mu povel ke mně a šla jsem kupředu a začala jsem ho ládovat pamlsky, aby mě moc nepředbíhal. Ještě teď s tímto cvikem mám problémy. Vždycky když jdeme na procházku tak mě o krok předběhne. Zatím nevím jak ho mám naučit, aby šel přesně vedle nohy.

Zůstaň

S tímto povelem jsem taky neměla žádné problémy. Učila jsem ho to tak, že jsem mu dala nejdřív povel sedni a pak povel zůstaň a odešla jsem od něj pár kroků. Většinou vždycky zůstal sedět, pak jsem se k němu vrátila zpátky, pochválila jsem ho a dala mu pamlsek. Postupně jsem se od něho víc vzdalovala a když se rozběhl za mnou tak jsem se k němu vrátila a posadila ho zpátky na místo a povel opakovala.

Sedni

Učila jsem ho to tak, že jsem mu dala nad hlavu pamlsek tak, aby ho měl pořád na očích. Pes by si měl okamžitě sednout, aby na něj lépe viděl. Jakmile si sedne tak mu dejte povel sedni a odměňte ho pamlskem.

Lehni

Nejdřív jsem mu dala povel sedni a pak jsem vzala pamlsek a dala jsem mu ho před čumák a postupně ho kladla čím dál víc k zemi, aby na něho pes mohl dosáhnout tak si začne lehat. Jakmile si lehne dejte mu povel lehni a odměňte ho pamlskem.

Záda

Vycházela jsem z povelu lehni. Nejdříve jsem mu dala povel lehni a potom jsem ho přetočila tak, aby ležel na zádech a dala jsem mu povel záda. S tímto povelem jsem neměla taky žádné problémy tak nevím jak jinak bych vám s ním měla poradit.

Štěkej

Tak tenhle cvik byl pro nás dost těžký oříšek. Naučila jsem ho to tak, že jsem ho přivázala ke stromu a dala jsem mu povel ke mně a lákala jsem ho pamlsky a jeho oblíbenou hračkou a dávala mu povel ke mně štěkej. Nejdřív vůbec nevěděl co po něm chci, ale asi po půl hodině malinko zakňučel tak jsem ho začala strááášně moc chválit a dala jsem mu pamlsek a chvíli jsem si s ním hrála. Potom jsem ho přivázala znovu a opakovala to dokud nezačal zase kňučet. Později začal i štěkat. Potom jsem měla zase problém naučit ho štěkat bez vodítka, štěkal totiž jenom na vodítku, ale i to jsem zvládla. Celkem mi tento cvik trval tři dny než se naučil štěkat venku na procházce.

Skoč

Vzala jsem si tyčku a dala jsem ji mezi futra dveří, zavolala jsem na Chestera a hodila jsem mu na druhou stranu jeho hračku a dala mu povel skoč. Jak uviděl, že je hračka na druhé straně tak tyčku přeskočil. Později jsem měla problém s tím, že když jsem dala tyčku výš tak místo aby ji přeskočil tak ji začal podlézat. Vyřešila jsem to tím že jsem dala pod tyč zábranu.

Přines

Tento povel byl naprosto bezproblémový. Hodila jsem mu aport a řekla přines, on mi aport hned přinesl, protože po mě chtěl abych mu ho zase znovu hodila.

Pusť

Když mi přinesl aport tak se se mnou někdy o něj přetahoval a nechtěl ho pustit takže jsem ho musela naučit povel pusť. Položila jsem mu ruku se shora na tlamu a trošku mu přitiskla pysky na zuby, jak ucítil nátlak tak aport hned pustil. Jakmile aport pustil tak jsem mu dala povel pusť a pochválila ho.

Podej

Tento povel jsem ho naučila proto, aby mi podal věc která mi spadla na zem. Učila jsem ho to tak, že jsem upustila jeho hračku a řekla přines podej. Hračku mi hned podal. Později jsem to opakovala tak dlouho dokud nevěděl co po něm chci a dokud si nezvykl na slovo podej. Později mi stačilo, když jsem řekla podej a ukázala jsem na nějakou věc a on mi jí hned podal.
 

Hledej

Tento povel byl taky celkem bez problémů. Učila jsem ho to tak, že jsem mu hodila aport tak, aby neviděl kam spadl, ale aby věděl, že jsem mu nějaký aport hodila. No a pak jsem ho začala povzbuzovat slovy hledej aport. Později jsem slovo aport vypustila.

Hledej hlas

Tento cvik je docela dost náročný a teprve před pár dny se mi ho podařilo dopilovat. Nejdřív jsem mu aport schovala někde na dvoře na okno nebo na strom, aby na něj nemohl dosáhnout (Chester byl zavřený aby neviděl kam aport schovávám) potom jsem mu dala povel hledej, až aport našel tak jsem mu dala povel štěkej hlas. Stačilo mi, když párkrát zaštěkal a pak jsem ho hned pochválila. Opakovala jsem to tak dlouho dokud si nezvykl na slovo hlas místo štěkej. Později až věděl co po něm chci, tak jsem mu dávala povel hledej hlas hned při vypuštění. Jak aport našel tak začal štěkat a když ne tak jsem ho začala povzbuzovat povelem hlas. Až budete v této fázi, že pes bude chápat co po něm chcete, tak můžete aport schovat někde na zem a vypustit psa s povelem hledej hlas a právě tady byl u nás kámen úrazu. Chester místo aby byl u aportu a štěkal tak mi ho přinesl. Takže jsem na to musela jí trochu jinak. Dala jsem mu povel hledej hlas a když byl u aportu tak jsem mu dala povel zůstaň a pak povel pusť aby aport nedržel v tlamě. Potom hned následoval povel hlas a jakmile začal štěkat tak jsem šla k němu. Tohle jsem cvičila tak dlouho dokud nezačal štěkat sám od sebe když aport našel. Tento povel by měl vypadat tak, že vyšlete psa s povelem hledej hlas pro aport, jakmile ho pes najde tak by se ho neměl dotknout a měl by začít štěkat. Štěkat by měl tak dlouho dokud si vy pro aport nepřijdete. Samozřejmě na konci byste měli pejska náležitě pochválit. Tento povel se používá v lovecké kynologii, kdy by pes měl najít postřelenou zvěř a hlásit ji svému vůdci.


Všechny cviky, které jsem zde uvedla jsem částečně vyčetla z literatury, ale většinou jsem si je dost upravila, protože většina na Chestera nefungovala. Třeba u povelu hledej hlas jsem postupovala podle sebe, protože jsem ho v žádné literatuře nenašla.